V posledních dnech se ze všech stran volá po tuzemském zákazu chovu zvířat pro kožešinu, dokonce mi chodí e-maily s žádostí o podporu tohoto zákona.
Samozřejmě, že se mi nelíbí, když jsou zvířata chována v klecích a v nelidských podmínkách, ale řeší skutečně aktuální návrh pravou podstavu problému? Domnívám se, že ne.
Na jednu stranu se tu totiž chov zvířat za účelem získávání kožešin zakáže, na tu druhou se tu ale výrobky s kožešinou stále budou moct prodávat. Jde těm, co se tak za práva zvířat bijí opravdu o jejich blahobyt? Protože to, jak se se zvířaty, jejichž kožešina na náš trh poputuje, zachází na dálném východě, neohlídáme ani přinejmenším.
Dělá to na mě dojem, jako by si stávající návrh zákona někdo objednal za účelem zničení konkurence, podobná situace by tu nebyla poprvé.
Hovořit o přírodních empatiích, ideálech svobody nebo odkazech pro další generace považuji v tomto případě za populistické.
Jestliže máme řešit tuzemské producenty kožešin, zabývejme se tím, v jakých podmínkách svá zvířata chovají, anebo úplným zákazem prodeje kožešinových výrobků na našem území. Nicméně se domnívám, že bychom měli mít na programu mnohem závažnější zákony.
Nejdřív drahé zpřísnění podmínek, teď úplný zákaz
Další věc je, že v nedávné minulosti zákonodárci chovatelům nařídili dodržovat standardy pro humánní chování zvířat, a ti investovali nemalé částky, aby jim vyhověli. A nyní jim podnikání rovnou zakážeme? Pokud jde skutečně o zvířata, proč se takto neuvažovalo už před časem?
Z právního stanoviska prof. Gerlocha nicméně vyplývá, že Ústavě návrh zákona neodporuje – není porušením práva na podnikání ani porušením práva vlastnického. Stanovení přiměřeného přechodného období zaručuje, že chovatelé budou moci přijmout opatření za účelem snížení újmy, která jím případně ukončením podnikání vznikne. Případně je tu možnost kompenzačního příspěvku (i ten novela zahrnuje). Dále ale podotýká, že je třeba nutno pamatovat na to, že zvolené řešení bude svého druhu precedentem.
Účelem novely zákona o ochraně zvířat proti týrání je zakotvit zákaz chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo převážně za účelem zisku kožešin (chovatelé mají dostat také kompenzační příspěvek na zmírnění dopadů zákona). Prosazení zákazu chovu kožešinových zvířat má vést k ukončení tohoto druhu podnikání. Bude sledovaný cíl ale skutečně dosažen?
Příznivci zákona hovoří o tom, že se máme zařadit k osmi evropským zemím (Velká Británie, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina a Makedonie), které již přímý zákaz zavedly, a vlastně i dalším dvěma zemím (Švýcarsko a Německo), které stanovily tak přísná pravidla pro chov kožešinových zvířat, že farmy ukončily svou činnost.
V České republice je v současné době devět kožešinových farem, které se zaměřují hlavně na chov norků a lišek. Ročně jich je kvůli kožešinám usmrceno plynem asi 20 tisíc. Příznivci zákona poukazují na krutý způsob, jakým jsou zvířata zabíjena i chována. Aktivisté argumentují skandálními tajně pořízenými videi, které poukazují na vážné individuální selhání chovatelů. Existence takovýchto chovů je neakceptovatelná, ale neznamená to nutnost zakázat chovy, v kterých se takovéto patologie nikdy nevyskytovaly.
Jak by vám řekli čeští odborníci, chovy kožešinových zvířat mají nejpropracovanější metody ze všech chovů hospodářských zvířat. Pro farmáře je na prvním místě postarat se o svá zvířata, aby měla dostatek potravy a byla v dobré kondici.
Pro srovnání si dovoluji doplnit, že vedle 20 tisíc norků, kteří se ročně chovají v České republice, je například v Polsku chováno 8,5 milionu a v Dánsku 17,5 milionu těchto zvířat na kožešiny!
Jedno z kompromisních řešení je přijetí pozměňovacího návrhu, který by zavedl pro chovy kožešinových zvířat celoevropskou certifikaci (kontrolu) WelFur, která bude od roku 2020 v Evropě pro chovatele stejně víceméně povinná.
Foto: Nicolai Meyer/ Wikipedia.com
Comments